2.7. 2001    Názory   -   strana 2

Naprostá finanční závislost veřejných vysokých škol na vysíleném státním rozpočtu přivádí
naše vysoké školství na křižovatku. Velmi nízká padesátiprocentní pravděpodobnost přijetí
uchazeče na vysokou školu se od pádu komunismu v podstatě nezměnila. Zájem o další
vzdělání má nejen stále větší podíl středoškolských absolventů, ale i mnoho lidí, kteří střední
školu opustili již před lety a na vysokou se nedostali nebo to nepovažovali za důležité, se na ně
dnes se zpožděním hlásí. Vzdělání je v tržní ekonomice mnohem výhodnější investicí do
úspěšného života, než tomu bylo za socialismu. Zásadním změnám v poptávce po vzdělání
však zdaleka neodpovídají dosavadní změny ve financování vysokých škol. Školám se dnes
nedostává peněz ani na běžný chod. O výraznějším rozvoji a přijímání většího počtu studentů
ani nemá smysl uvažovat. Platy vysokoškolských učitelů jsou vyzývavě nízké a míst na
kolejích často nevalné kvality je zoufalý nedostatek. Současný systém financování vysokých
škol se při životě udržel díky značně rozšířenému, avšak primitivnímu chápání principu
rovného přístupu ke vzdělání. Rovný přístup ke vzdělání si totiž mnoho lidí u nás omylem
ztotožnilo se vzděláním bezplatným. Naštěstí lidí, kteří tomuto velkému omylu stále podléhají,
poslední dobou výrazně ubývá. Bezplatnost vzdělání je cestou k rovnému přístupu ke vzdělání
pouze tehdy, pokud mohou studovat všichni, kteří na to intelektuálně mají, kterým je vzdělání
ku prospěchu a kteří jsou ochotni studiu věnovat několik let života. Bezplatné vzdělání, tak jak
je zavedeno u nás, tuto podmínku zdaleka nesplňuje. Školy ročně musí odmítnout minimálně
třetinu nadaných uchazečů. To je však jen jeden z výmluvných důkazů, že současný systém
financování vysokého školství rovný přístup ke vzdělání nezajišťuje. Formální bezplatnost
vzdělání, tedy absence školného, totiž vůbec ještě neznamená, že vzdělání studenta nic nestojí.
Uveďme příklad. Je zcela běžné, že nárok na dotovanou kolej mají pouze studenti, kteří bydlí
dále než 150-200 (!) kilometrů každodenní jízdy. Ti, kdo bydlí třeba 100 kilometrů od školy,
jsou odkázáni na ochotu a finanční možnosti svých rodičů platit jim drahý podnájem. Děti
chudších nebo studiu málo nakloněných rodičů musí při studiu pracovat nebo se se studiem
prostě rozloučit. To za rovný přístup ke vzdělání určitě také nelze považovat. Stručně řečeno,
současný státní monopol ve financování "bezplatného" vzdělání není schopen uspokojit zájem
většiny mladých lidí o vzdělání a způsobuje obrovské nerovnosti v přístupu ke vzdělání.
Rovnost přístupu ke vzdělání vyžaduje, aby možnost studovat nebyla výrazně omezována ani
finanční situací státu, ani aktuální finanční či majetkovou situací toho kterého studenta a jeho
rodičů. Tato omezení by do velké míry eliminoval systém studentských půjček splatných z
budoucích vyšších příjmů studenta. Možnost půjčky by odstranil závislost jednotlivců na jejich
aktuální finanční situaci. Splátky podmíněné vyššími příjmy v budoucnosti jim také dají jistotu,
že v případě nízkých příjmů, což je u vysokoškoláků velmi málo pravděpodobné, nebudou
muset splácet neúměrné částky. Půjčky zároveň umožní zavedení školného jako dodatečného
příjmu škol. Ten školám umožní rozšířit nabídku studijních míst, a splnit tak druhou z
podmínek rovného přístupu ke vzdělání. Systém půjček a školného ovšem nespadne z nebe.
Musí být navržen, politicky posvěcen a státními institucemi realizován. Předběžnou představu
realizovatelného systému nedávno předložila skupina odborníků, kteří se rozhodli připravit
odborně dobře argumentovaný a politicky přijatelný návrh věcného záměru zákona o
školném, půjčkách a sociální podpoře studentů (viz www.skolne.cz). Na systému školného s
půjčkami lze jistě najít nedostatky, ale ty jsou nesrovnatelné s těmi, které má systém současný.
Bude zajímavé sledovat, kterým politikům a intelektuálům dojdou tyto skutečnosti jako
posledním.

Autor, ekonom, působí v CERGE