__________________________________________________
2.6. 2003   MF Dnes  Názory   -   strana 8

Máme za sebou Den dětí. Bude ho však mít časem ještě kdo slavit? "Kritický demografický vývoj v ČR, který ohrožuje budoucnost českého národa, staví do popředí nutnost věnovat zvýšenou pozornost příčinám poklesu populačního vývoje a cestám ke zlepšování životních podmínek rodin s dětmi." Tímto varováním začíná dokument Populační a rodinná politika střednědobého programu sociálních demokratů. Ročně se dnes rodí téměř o třetinu méně dětí než na konci let osmdesátých. Dnes se tak řadíme k zemím s vůbec nejnižší porodností na světě. To vyvolává nejen emotivně laděná varování o vymíraní národa, ale také zcela racionální obavy o finanční stabilitu našeho penzijního a zdravotního systému. Jako jedno z řešení se nabízí státní politika podpory porodnosti, peněžní dávky zvyšující životní úroveň rodin s dětmi. Může tento propopulační recept fungovat? Je to skutečně tak, že za nízkou porodností stojí nárůst existenciálních rizik spojených s výchovou dětí a rostoucí hrozba chudoby u rodin s dětmi?

Děti mají chudší

Statistiky dokazují, že více dětí se rodí chudším, méně vzdělaným rodičům a lidem žijícím na malých městech. To je zjevně v rozporu s přesvědčením, že limitujícím faktorem porodnosti je nízká životní úroveň mladých rodin. Porodnost se spíše odvíjí především od nákladů ušlých příležitostí rodičovství. Motivace mít děti totiž není prvotně dána materiálními náklady rodičovství, ale cenou času, který rodičovství vyžaduje, vším, co si musí člověk v případě rodičovství odepřít. Nemá-li člověk své děti zanedbávat, nemůže být v práci od nevidím do nevidím, nejede si na dovolenou, kdy chce a kam chce, a nemůže dělat mnoho jiných věcí. Na této skutečnosti nic nemění ani to, že rodičovství lidem mnoho hezkých věcí přináší. Rodičovství tedy s sebou nese náklady ušlých příležitostí, které od pádu komunismu výrazně rostly s tím, jak se mladým lidem začal otevírat svět nových příležitostí. Náklady ušlých příležitostí, v podstatě pravidlo něco za něco, vedou kroky lidí od nepaměti. Převážnou část dějin prožila většina lidí v materiální bídě. V bídě nesrovnatelně hlubší než to, co dnes představuje životní minimum. Pokud by se porodnost skutečně odvíjela od materiálních podmínek či životních jistot, lidstvo by vymřelo již na úsvitu svých dějin.

Proč se děti rodily i za nacistů a komunistů

Vezměme například období nacistické okupace. Život většiny Čechů byl zatlačen do jediného bezpečného prostoru, do prostředí vlastní rodiny. Doba byla zlá jak ekonomicky, tak společensky, plná existenčních nejistot a strachu. Přesto porodnost během války nijak výrazně nepoklesla. Socialismus přinesl velké změny s protichůdnými dopady na porodnost. Životní jistoty získaly pevnost žuly. Společenské a profesní kariéry byly naplánovány od narození do smrti a jen málo se odvíjely od osobních ambicí. Všeobecné rovnostářství bralo lidem motivaci. Náklady ušlých příležitostí spojených s výchovou dětí byly nízké, což porodnost podporovalo. Propopulační recepty založené na cílených či plošných dětských přídavcích tak mohou mít jen nepatrný dopad. Nesmí se však zapomínat na negativní důsledky těchto receptů. Vyšší dětské přídavky sice mohou některé lidi přesvědčit, aby si děti pořídili, nic však nezaručí, že mají omezit své jiné záliby. Lze poměrně snadno nahlédnout, že penězi motivovaná porodnost povede k nárůstu již tak vysoké rozvodovosti, většímu počtu svobodných matek, nárůstu dětí odložených v dětských domovech a k růstu počtu dětí špatně vychovaných. Receptů na zvýšení porodnosti je několik, ale jsou nereálné. Jednou z možností je přeplatit náklady ušlých příležitostí mladých lidí. Protože příležitosti většiny mladých lidí jsou velké, stálo by to desítky miliard korun ročně. Další možností by bylo odstranění sociálního systému zabezpečení. Děti by se staly cennou pojistkou, ale něco takového je přirozeně jen teoretická konstrukce. Třetí řešení spočívá ve snížení nákladů ušlých příležitostí. Z historické zkušenosti víme, že toho lze dosáhnout pouze cestou výrazného omezování ekonomických, společenských a občanských svobod. Jistý prostor ke zvýšení porodnosti zřejmě existuje v oblasti zlepšování jiných než materiálních podmínek rodin s dětmi. Ale to je spíše oblast komunální politiky a společenského vnímání rodičovství a dětí samých. V této oblasti však vláda a stát stěží něco změní. Musíme se zřejmě smířit se skutečností, že s nízkou porodností moderní demokratický stát nic zásadního nesvede. Z toho také plyne závažné varování. Opatření k finanční stabilizaci penzijního a zdravotního systému bude nutno hledat jinde.