Nezaměstnanost a skleróza na trhu práce
      Počet nezaměstnaných v zemi roste tempem, které ve střední Evropě naposledy zažili jen
  naši sousedé v Polsku, Maďarsku a na Slovensku počátkem let devadesátých. Zatímco u
  nás se míra nezaměstnanosti až do konce roku 1996 držela pod neuvěřitelnými čtyřmi
  procenty, u sousedů se kdysi během velmi krátkého období vyšplhala na dvouciferné
  hodnoty. Na nich se v podstatě drží dodnes. Česká republika v tom představovala pro
  ekonomy velkou hádanku, kterou nevyřešili oni, ale až prudký růst nezaměstnanosti,
  datující se od léta roku 1996. Nově zveřejňovaná čísla o nezaměstnanosti dnes již s
  pravidelností překonávají pesimistické předpovědi odborníků. Ti se dnes ani neodvažují
  hádat, na jaké úrovni by se mohl růst nezaměstnanosti zastavit. Ačkoliv v evropských
  poměrech nám mnoho zemí může únorových 8,3 procenta nezaměstnaných stále ještě
  závidět, do roka a do dne se to může velmi snadno obrátit. Naše hospodářství stále nejeví
  známky oživení, a až k němu nakonec dojde, existující překážky na našem trhu práce
  velmi pravděpodobně pokles nezaměstnanosti neumožní. Tomuto jevu, tedy obnovení
  hospodářského růstu bez doprovodného poklesu vysoké míry nezaměstnanosti, se také
  říká sklerotický trh práce. V zemích Evropské unie s tím mají neblahou zkušenost, nás
  toto nepříjemné poznání pravděpodobně čeká. Skleróza má celou řadu příčin, jejichž
  odstraňování představuje jeden z mála finančně nenáročných a také dlouhodobě
  efektivních způsobů snižování nezaměstnanosti.

        Jednou z překážek na našem trhu práce je úzce oborově zaměřené vzdělání lidí,
  nízká ochota a možnosti se během života dále učit a
  získávat další dovednosti. Většina současných zaměstnanců získala vzdělání ještě v
  dobách socialismu, jehož hospodářství se mátožně šinulo od pětiletky k pětiletce, kde
  úzká specializace a mnohdy i jeden zaměstnavatel vydržely člověku na celý, centrálním
  plánem narýsovaný život. Nejenže jsme se před časem vrátili do dynamicky se měnícího
  světa za oponou, ale i po deseti letech transformace nás čeká dlouhá cesta
  restrukturalizace. A restrukturalizace není nic jiného něž velké přeskupování práce a
  kapitálu. K čemu bude lidem úzce zaměřené, byť vysoce odborné vzdělání, když ho v
  daném čase a místě žádný zaměstnavatel nebude poptávat? Co bude lidem platné, když
  najdou práci v sousedním okrese, stojíli benzin kvůli spotřební dani dvojnásobek toho, co
  by stál bez ní, a když stěhování za prací představuje obrovské problémy spojené s
  právnínejistotou. Dlužno říci, že současné snahy úzkou vzdělanost nadále utužují: pomalu
  se rodící trh s bydlením je opět přiškrcován regulací nájmů a další zdanění benzinu,
  samozřejmě pod laciným heslem vstupu do Evropské unie, na sebe jistě nedá dlouho
  čekat.
            Příčiny sklerotického trhu práce se skrývají i v zavedeném systému sociálních
  podpor vázaných na nezaměstnanost. Sociální dávky jsou pro mnoho nezaměstnaných
  srovnatelné s jejich potenciální mzdou, na což si tito samozřejmě velice rychle zvykají,
  začínají ztrácet o práci zájem, přicházejí o cenné pracovní návyky a odborné zkušenosti.
  Lidé chycení na špek nastražený v sociální síti se stanou dlouhodobě nezaměstnanými a z
  pasti jim nepomůže ani obnovený hospodářský růst. Sklerotické prvky na náš trh práce
  zanášejí také zákonná omezení. Propustit dnes zaměstnance, pokud s tím on sám není
  ztotožněn, je velmi komplikované, zdlouhavé a nákladné. Ačkoliv jde zřejmě o bohulibý
  záměr zvýšit zaměstnanecké jistoty, toto opatření vede zaměstnavatele k velké
  obezřetnosti. Ti si v době budoucí konjunktury dobře rozmyslí, zda opět najímat nové lidi,
  které by posléze mohli propustit jen s velkými náklady. Mnoho dnešních nezaměstnaných
  tak zůstane bez práce i v době hospodářského růstu nebo na práci rezignuje docela.
  Nezanedbatelný dopad má v této souvislosti i obrovské zdanění práce, které při započtení
  všech položek činí téměř 60 procent mzdových nákladů. Nenapadá vás náhodou slovo
  nevolnictví?
                Má-li naše hospodářství projít restrukturalizací bez vysoké nezaměstnanosti,
  potřebujeme mít mnohem flexibilnější trh práce, než jaký mají v EU. Věřme tomu, že si to
  zavčas uvědomí nejen její úředníci, ale především naši politici. Marný bude každý boj s
  nezaměstnaností, pokud budou příčiny sklerózy přehlíženy. Nehloubejme příliš nad
  otázkou, co dalšího může stát udělat pro nezaměstnané, ptejme se, jaké překážky může
  odstranit, aby k nezaměstnanosti nedocházelo.

                                                                         Daniel Münich