Walter Bartoš: Přijímačky na školy? Takhle ne!

Lidové noviny, 04.10.2005

Téměř všichni účastníci této diskuse, kromě představitelů ministerstva školství, vyjádřili vážné obavy, že toto ustanovení, které nijak výrazně nepomůže školám, povede k prohloubení již tak velmi hlubokých sociálních nerovností v šancích na vzdělání, ve kterých se podle všech mezinárodních srovnání již nyní řadíme k nejproblematičtějším zemím.

Na jaře paní ministryně školství slíbila provést analýzu důsledků kritizovaného ustanovení a podle výsledků této analýzy definitivně rozhodnout, zda podpoří jeho zrušení, nebo naopak bude trvat na jeho zachování.

Analýza, kterou ministerstvo slíbilo provést, je už na světě, a paní ministryně podle očekávání na jejím základě prohlásila, že obavy kritiků se nenaplnily a důvody pro zrušení omezení počtu přihlášek tudíž neexistují.

První a základní problém spočívá v tom, že analýza MŠMT není ničím jiným než běžnou statistikou, která ukazuje, jak se nová pravidla projevila na úrovni škol a nikoli, jak se dotkla rozhodování rodičů a dětí. Dle analýzy je celková úspěšnost přijetí v prvním kole v maturitních oborech zřetelně vyšší než v posledních dvou letech. Rovněž úspěšnost v přijetí na gymnázia je vyšší než dříve. To uznali i tvůrci dokumentu, když napsali, že "nejvyšší počet přijatých již po prvním kole vykazuje právě letošní rok", aby dále konstatovali, že "o důvodech vyššího zájmu o odborné školy na úkor gymnázií lze v tuto chvíli pouze spekulovat".

Netřeba spekulovat. Není totiž pravda, co tvrdí paní ministryně, že neexistují údaje, o které by bylo možné opřít interpretaci toho, co se letos v důsledku omezení volby střední školy s největší pravděpodobností stalo. Existují totiž údaje ze šetření PISA 2003, na které navázal speciální výzkum žáků a rodičů, jehož cílem bylo mimo jiné zjistit, proč je náš vzdělávací systém tak selektivní.

Tento speciální výzkum, provedený Sociologickým ústavem AV ČR, o jehož výsledky ale MŠMT neprojevilo zájem, jasně ukazuje, že stejně nadané děti z různých sociálních prostředí mají různé šance na vyšší vzdělání mimo jiné i proto, že jejich rodiče se rozhodují tak, aby minimalizovali rizika neúspěchu. Výzkum jasně ukázal, že sociální skupina rodiny měla na rozhodování rodičů a dětí o volbě školy největší vliv u dětí, které v testech schopností dopadly jako průměrné. Místo toho, aby se tyto děti hlásily na "lepší" školy (gymnázia a kvalitní střední školy) a škola jim umožnila jejich schopnosti rozvinout, volily "jistotu" v podobě "horší" školy.

To se projevilo v odpovědích na otázku položenou rodičům, zda dítě studuje na škole, kterou by si nejvíce přálo studovat, a jaké důvody vedly k tomu, ze studuje na jiné škole. Zatímco v rodinách vysokoškoláků jen 15 procent rodičů průměrně nadaných dětí uvedlo, že dítě nestuduje tam, kde by studovat chtělo, z dětí vyučených rodičů nestuduje, kde by chtělo, celá jedna čtvrtina. Hlavním důvodem přitom byla obava z nesložení přijímacích zkoušek.

Takto vypovídali rodiče dětí, které procházely přijímacím řízením ještě před zavedením omezení volby na jednu školu. Pokud tedy paní ministryně školství a její úředníci a poradci hledají vysvětlení pro fakt, že letos byla šance přijetí na gymnázia a některé střední školy vyšší než v předchozích letech, může si být jista tím, že to byla volba "horší" školy "na jistotu", a to zejména v rodinách s nižším vzděláním a sociálně-ekonomickým statusem, tedy v sociálních skupinách, jejichž zájmy údajně ČSSD hájí proti liberálním experimentům "nezodpovědných pravičáků".

Jak vidět, levice dokáže nižší sociální vrstvy poškodit víc než pravice. Ve vzdělání to platí stoprocentně.

PhDr. Walter Bartoš, stínový ministr školství, člen VR a poslanec PČR