Příliš mnoho lidí se naučilo žít dvojím životem

hn: Co znamená ten rozdíl?
Naznačuje, že mnoho z lidí, kteří jsou na úřadu práce, zároveň nějakým způsobem pracuje. Nejsou to nutně zaměstnanci, spíš mají příležitostné práce, melouchy. Přitom pobírají sociální dávky. Zřejmě rychle přibývá lidí, kteří se naučili s nezaměstnaností žít. Nejsou doma a nejsou psychicky na dně, ale zjistili, že můžou pracovat i pobírat dávky. Informace o tom, jak to chodí a jak to jde dělat, se rozšířila neformálními kanály, prostě v hospodě se jeden chlubí druhému. Druhý důvod je strukturální. Trh práce, především poptávka, se mění. Firmy zanikají, přicházejí nové, které chtějí jiné dovednosti. A přestože lidé jsou relativně vzdělaní, nemají dost obecné znalosti a přizpůsobit se novým požadavkům je pro ně strašně náročné. Je spousta volných míst, spousta nezaměstnaných, ale nemohou se navzájem najít.

hn: Tím vysvětlujete paradox posledních let, že ekonomika roste, a přitom se zvyšuje nezaměstnanost?
Myslím, že to jsou dva hlavní důvody. Mnoho lidí se naučilo žít dvojím životem a zároveň existuje nesoulad mezi dovednostmi požadovanými a nabízenými.

hn: Jak lidé obvykle snášejí situaci, když přijdou o běžné zaměstnání a musí se živit načerno?
Myslíte, že systém je do toho tlačí? Nikdy jsem to nezažil, ale prostě je to taková vnitřní rozpolcenost. Vzhledem k státu a k lidem se člověk musí tvářit nezaměstnaným, ale když pracuje načerno, tak zase jinak. Teď nemluvím o nějakých trestech za překračování zákona. Za černou práci dnes zřejmě nehrozí nic jiného, než že člověk přijde o dávky. Ale je to zatahování normálních lidí do téměř kriminálního sektoru, což samozřejmě je škoda.

hn: Co se stane dál s lidmi, kteří začnou pracovat načerno?
Někteří to vidí pouze jako přechodné období. Pro někoho se neoficiální práce stane řádnou, protože zjistí, že náklady skrývání jsou obrovské.

hn: Není ale návrat na běžný pracovní trh ještě nákladnější? Zatím se totiž nezdá, že by se na něj černí zaměstnanci vraceli.
Určitě tam jsou překážky. Otázka ale zní, které jsou největší. Všude se vedou debaty, jaký má na pracovní trh dopad minimální mzda, ale vzhledem k tomu, jaká je empirická věda v Čechách, skutečných odpovědí je velice málo. Prostě ministr řekne, že dopad bude minimální, ale jakákoliv evidence neexistuje.

hn: Lidem, kteří pracují jako nezaměstnaní, ale určitě něco brání v návratu na běžný pracovní trh.
V podstatě se to dá vyjádřit náklady. Když se budu rozhodovat, jestli vzít nějaké místo, tak se budu ptát, kolik bude stát každodenní dojíždění. To je jasné. Ale jsou ještě další věci, které nejsou vyjádřitelné penězi, ale třeba časem, který člověk musí věnovat na administrativu. Nebo náklady, které má zaměstnavatel, aby někoho najal nebo v budoucnosti ho propustil, například odstupné. A když jsou náklady vysoké, tak se dvakrát třikrát rozmyslí, jestli někoho skutečně najmout.

hn: Někteří by tedy raději nepracovali načerno, ale zaměstnavatel za ně nechce platit pojistné ani jim dávat odstupné, což by při normální pracovní smlouvě musel?
Ano. Když chce někdo obejít tyto náklady, je to pomocí práce načerno anebo přes švarc systém. Co se dá prostě najít. Pak je člověk, který hledá práci, nucen jednat protizákonně a také přijmout pracovní podmínky, které mu garantují mnohem menší jistoty než normálně.

hn: Tyto náklady jsou pro české zaměstnavatele ve srovnání s Evropou větší, nebo menší?
Evropa není jedna, ale kdybychom spočítali průměr v Evropě, tak jsme někde uprostřed. Naše regulace je ale vysoká s ohledem na stupeň hospodářského vývoje. Země, které jsou na nižším stupni, musí očekávat mnohem dynamičtější procesy, lidé v nich víc mění zaměstnání, firmy rychleji vznikají a zanikají, víc než v rozvinutějších zemích. Když budeme dohánět tu nejvyspělejší Evropu, Německo a Francii, mohou být instituce chránící pracovní trh na obtíž. Hlavně zaměstnancům, kterým by přitom měly zaručovat jistoty.

hn: Lidé, kteří pracují jako nezaměstnaní, jsou nadějí pro budoucí hospodářský růst?
Určitě. Pravidla trhu práce by měla být taková, aby zatáhla co největší skupinu lidí na oficiální trh a aby hospodářskému růstu nebránila.

hn: Měl by stát v současné situaci na trhu práce nějak zasáhnout?
Existuje prostor, aby se odstranily špatné věci a zároveň neubylo těch dobrých. Současný systém by fungoval mnohem lépe, kdyby striktně platilo, že se nezaměstnaný 8 hodin denně věnuje buď rekvalifikaci a vzdělávání, anebo pracuje na veřejně prospěšných pracích. Pokud za těchto podmínek bude uznán jako nezaměstnaný, dostane dávky v nezaměstnanosti a jeho rodina bude mít nárok na všechny ostatní dávky.

hn: Je tedy nutné systém přitvrdit?
Mně to připadá normální. Když někdo tvrdí, že nemá práci a potřebuje peníze, tak mu práci dám a zaplatím za ni.

hn: Vláda chce zvýšit minimální mzdu z 6200 korun na 6900. Jak to ovlivní trh práce?
Nějaký dopad bude, ale není žádná studie, která by řekla, co se stane. Zvýší se tím náklady na práci a firmy mohou propouštět. Nebo firma zjistí, že se jí lidé mohou vyplatit, když bude investovat do jejich vzdělání, aby se jejich produktivita dostala nad náklady práce. Takový model naopak říká, že zvýšení mzdy povede ke zvýšení zaměstnanosti. Vždycky si každý najde svůj argument. Ale v okamžiku, kdy tady nejsou skutečné ekonomické odhady, tak je to takové mlácení prázdné slámy.

hn: Postupujeme metodou pokusu a omylu?
Ano. Bohužel se nedá ten omyl ani dokázat. Až příští rok naroste nezaměstnanost o několik desetin nebo o procento, tak se budeme jenom domnívat, kolik k tomu přispělo zvýšení minimální mzdy. Nebudeme to vědět.

hn: Nebudeme nic vědět ani o tom, jak pracovní trh ovlivní zvýšení sociálního a zdravotního pojistného pro podnikatele?
Nikdo nemá podloženo argumenty, jestli tisíce, desítky, stovky tisíc podnikatelů přestanou podnikat a že třeba odejdou do šedého sektoru.

hn: Nejde předpovědět, jak se bude nezaměstnanost vyvíjet v příštích letech?
Jde a nejde. Kdyby byl v západní Evropě výraznější hospodářský růst, řekněme o 2 procenta, tak si dokážu představit, že by nezaměstnanost u nás klesala. Další věc je, jak poroste naše hospodářství. Ale dopředu o tom nic nevíme. Také se podívejte na typický vývoj v západní Evropě za posledních třicet let. Při hospodářském poklesu se nezaměstnanost zvyšovala, ale nikdy se během ekonomického růstu nevrátila na původní úroveň. Může za to přeregulovanost. S tím, jak se prohlubuje rozsah změn spojených s globalizací, má Evropa stále vyšší a vyšší nezaměstnanost. U nás oživení na počátku tisíciletí přineslo pokles nezaměstnanosti, ale zdaleka ne takový, abychom se vrátili na úroveň v roce 1996 nebo 1997. Budeme si muset zvyknout, že budou existovat volná místa, až nebudeme vědět, co s nimi, a přitom budou růst počty dlouhodobě nezaměstnaných. Už jsme na evropském standardu. Nezaměstnanost teď klesá na Slovensku, ale je to ojedinělý jev, podobný měla ještě Británie po reformách.

hn: Může Česko také reformovat?
Jak jsem říkal, zavést pro nezaměstnané povinnost buď se školit, anebo pracovat na veřejně prospěšných pracích. To musí být provázeno programem veřejně prospěšných míst, musí být systém velkého počtu kursů, které by skutečně fungovaly. Někteří lidé mohou být vlastně nezaměstnatelní, proto je potřeba mít systém, který jejich rodinám může dát na základní materiální potřeby, třeba na jídlo pro děti. To vede k lístkům na jídlo, protože někteří lidé jsou schopni rodinné dávky zneužít na cigarety a alkohol. Podporu přitom může dostat jen ta rodina, jejíž děti skutečně chodí do školy.

hn: Hlavním krokem případné reformy pracovního trhu tedy má být přísnější kontrola sociálních dávek a změny vzdělávacího systému?
Ale je potřeba ji spojit s reformami, které s trhem práce nemají nic společného. Z toho, co vláda dnes podniká, může pomoci omezení výplat nemocenské.

hn: To, co dělá dnešní vláda, může pracovnímu trhu skutečně pomoci?
Je to takové škrábání na povrchu, ale řekněme na správných místech.

hn: Nezaměstnanost roste nejvíc tam, kde už byla loni vysoká. Rozevírají se tak nůžky mezi bohatými a chudými regiony. Proč?
Je to velice pravděpodobně standardní věc obchodního cyklu. Když si vezmete Prahu, tak se nijak zásadně neprojevuje a kdo chce pracovat, práci si obvykle vždycky najde. V chudším okrese má obchodní cyklus silný vliv. Když nastane ekonomický boom, tak jsou nezaměstnaní zataženi do výroby, a když přijde recese, nezaměstnanost sahá na střední třídu. Když teď pozorujeme rozevírání nůžek, tak to naznačuje, že jsme v nějaké stagnaci hospodářství.

hn: Má vláda šanci zastavit otevírání nůžek?
Nemyslím. Tam hraje roli mobilita pracovní síly mezi okresy na těch dvou koncích. Samozřejmě může pomoci dálnice na Ostravu, spojení Prahy se severem, když se zruší regulace nájmů a podpoří výstavba nájemního bydlení. Vláda možnost má, ale jsou to dlouhodobé záležitosti. Když začne, za pět nebo deset let se nůžky v obchodním cyklu nebudou rozvírat tak výrazně. Ale otázka je, jaký zájem má současná vláda na situaci za pět deset let.

Daniel Münich
Patří k významným znalcům pracovního trhu, o kterém přednáší v CERGE - Centru ekonomických výzkumů UK. Trhu práce se věnuje také v Ekonomickém ústavu Akademie věd ČR. Ve funkci šéfredaktora řídí časopis Svobodné rozhledy.
Narodil se v roce 1965 v Praze, kde také absolvoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou a Elektrotechnickou fakultu ČVUT. Absolvoval stáže na University of Pittsburgh a University of Michigan, titul PhD. získal na CERGE v roce 1998. Byl poradcem ministra školství a financí Ivana Pilipa.
Je ženatý, má dvě děti.