Sněmovna vládě poměrně hladce schválila nový zákon o zaměstnanosti. Podle ministerstva práce přispěje ke snížení nezaměstnanosti. Nový zákon si až na drobnosti pochvalují také odboráři. Kritická odezva byla poměrně vlažná i proto, že skutečně významná opatření se skrývají v záplavě úprav spíše kosmetického charakteru.

Marně hledáme deregulační opatření na podporu zaměstnanosti. Naopak. Ve jménu boje s šedou ekonomikou zákon upředl další kousek sítě svazující regulace.
Doposud měl nárok na podporu v nezaměstnanosti jen ten, kdo se nedotkl práce a nevydělal si ani korunu. Nový zákon zavádí možnost nízkého přivýdělku, aniž by ztratil nárok na podporu. Jde o dobrý úmysl chránit nezaměstnané před pastí chudoby. Otevírá však velký prostor pro zneužívání. Nyní bude snadné pobírat jak podporu, tak oficiálně malou mzdu za oficiálně malý úvazek. Ve skutečnosti bude mnoho lidí pracovat naplno a dostávat větší část výplaty na ruku. Riziko, že se podvod provalí, bude výrazně menší než dnes.

Zákon prodlužuje nárok na dávky v nezaměstnanosti pro osoby nad 50 let z šesti na devět měsíců a pro osoby nad 55 let dokonce na dvanáct. Důvod? Starší lidé obtížněji hledají zaměstnání. Podle tohoto argumentu by ovšem každá skupina, která obtížněji hledá zaměstnání, měla mít prodlouženu dobu podpory. To samozřejmě nedává smysl. Statistiky ukazují, že se míra nezaměstnanosti lidí nad 50 let nějak zásadně od průměrné míry neliší. Někteří starší lidé sice odcházejí do předčasného důchodů, to je ale spíše systémový problém. V platnosti však překvapivě zůstává opatření, které starší lidi na trhu práce jednoznačně diskriminuje. I nadále totiž nelze uzavřít pracovní dohodu na dobu neurčitou s člověkem penzijního věku.

Zákon zvyšuje hmotné zabezpečení nezaměstnaných v době tří až šesti měsíců ze 40 na 45 procent předchozí průměrné mzdy. To by se dalo pochopit, kdyby státní rozpočet nebyl ve velkých strukturálních problémech. Pokud dosud stačilo 40 procent, není důvod, aby to tak nemohlo zůstat. Státní úředníci dostávají nové nástroje k odhalování, prokazování a trestání neoficiální zaměstnanosti. Jde ovšem o další těžkopádný krok zákona, který se marně snaží dohnat mrštného zajíce lidské vynalézavosti. Ministerstvo si toho zřejmě je vědomo, protože posvětilo vládě volnou ruku zakazovat zprostředkovatelským agenturám práce některé z jejich činností. Vládě se nelíbí, že agentury dokážou čistě obcházet vysoké zdanění práce a zákony omezující formy pracovních úvazků. Nová pravomoc vlády přinejmenším zanáší nejistotu do podnikání agentur. Zároveň se otevírá prostor pro zásahy do svobody podnikání, které nemají oporu v zákoně.
Další opatření jsou aktivistická, založená na selektivních programech pomoci. Vycházejí ze zjednodušených představ o fungování trhu práce. Připomínají malého chemika, který něco náhodně smíchá a čeká, co to udělá. Zatímco nové léky se před použitím na lidech dlouho přísně testují, miliardové programy na podporu zaměstnanosti se aplikují, aniž by bylo prokázáno, že skutečně pomáhají a nemají vedlejší negativní důsledky. Až tento zákon zavádí možnost odzkoušení forem aktivní politiky zaměstnanosti dřív, než se uvedou v praxi. Jde o změnu k lepšímu. Testy však musí být prováděny odborně, což není jednoduché. Škoda, že se takto předem neodzkoušel nový příspěvek na dopravu zaměstnanců a příspěvek na zapracování. Nejen ty, ale i současné programy aktivní politiky možná nejsou tak efektivní, jak se jeví. Zjednodušené hodnocení programů tak, jak se běžně praktikuje, je totiž často zavádějící.

Zákon zavádí přísnější podmínky spolupráce nezaměstnaných s úřadem práce. Teoreticky by tak mělo být snadnější podvodníky odhalit a vyřadit z evidence. Úředníci jsou však také lidé a být na nezaměstnané přísnější pro ně často nebude lehké ani vděčné. Za prokázané zneužívání podpory bude podvodníkům i nadále hrozit pouze odebrání další podpory, ne povinnost vrátit dávky zpětně. Zákon zavádí praxi, kdy nezaměstnaní sestavují individuální akční plány. Ale budou na to mít úřady čas, když dnes sotva zvládají současnou agendu? Nezaměstnaného bude možné z evidence vyřadit, když individuální plán nebude plnit, ale vypracování plánu bude dobrovolné. Hrozí, že se z plánů rychle stane další formální administrativa bez očekávaného přínosu.

Odhadovat skutečný dopad zákona na zaměstnanost není snadné. Opatření nejsou věrohodně odzkoušená a mnohé se odvine od způsobů, jak bude uplatněn v praxi.