Titul: Mladá Fronta
Datum vydání: 30.4.1997
Autor: DANIEL MÜNICH Autor působí v CERGE-UK
Strana: 12
Bezplatné zdravotnictví je drahé pro všechny
Těžko dnes hledat člověka, který by neoznačil za jeden z nejpalčivějších problémů současnosti financování zdravotnictví. Výsledky veřejného mínění zároveň potvrzují, že velká část veřejnosti si i nadále přeje zdravotnictví "bezplatné", tedy s minimálním podílem spoluúčasti. Avšak právě absolutní solidarita "bezplatného" zdravotnictví je zdrojem většiny finančních problémů nejen našeho, ale všech podobných systémů ve vyspělém světě. "Bezplatnost" odstraňuje mnoho důležitých samoregulačních a kontrolních mechanismů, které lze jen ztěží nahradit zákony, příkazy a sebedokonalejším úředním dohledem. Hledání náhrady za tyto mechanismy představuje pro autory reformy zdravotnictví oříšek z nejtvrdších. Problémy a dodatečné náklady, které nám všem "bezplatné" zdravotnictví přináší, tedy stojí za zamyšlení. Princip "bezplatného" zdravotnictví je v podstatě následující. Půjdeli dnes jeden z nás k lékaři a náklady na jeho ošetření budou řekněme padesát korun, jako pojištěnec ze svého platí pouze jeden haléř. To je totiž částka 50 korun rozpočítaná na všechny plátce pojištění, kteří se mu na toto ošetření solidárně skládají. Průměrný občan nakonec stejně oněch padesát korun zapl at í, a to formou solidárních příspěvků ostatním. Proto je také slovo bezplatný v uvozovkách. Počátek většiny problémů se odvíjí z toho, že náklad jednoho haléře nikomu nestojí vůbec za to, aby jej zohlednil ve svém jednání. Přitom každý z nás musí v každodenním životě neustále činit rozhodnutí, která s jeho zdravím a náklady na ně úzce souvisejí. Důsledky takových rozhodnutí mohou přijít během chvilky, několika měsíců, jiné přicházejí až po letech. Zanedbávání preventivních prohlídek snižuje pravděpodobnost odhalení zdravotních problémů v raných stadiích, a velmi nákladně se řeší až stavy vyžadující neodkladný zákrok. Kouření, holdování alkoholu a nedostatek pohybu zvyšuje pravděpodobnost, že po mnoha letech přijdou vážná onemocnění vyžadující nákladnou léčbu. V každé z těchto situací a tisíci podobných každý z nás neustále dělá kompromisy mezi vlastním zdravím a jinými životními požitky a potřebami. Výsledkem nekonečného počtu kompromisních rozhodnutí je životní styl každého člověka. Náklady velkého počtu neodpovědných rozhodnutí se v "bezplatném" systému přepočítávají na všechny občany, takže žádný jednotlivec vlastní odpovědností nemůže ušetřit. Shrnuto, "bezplatnost" zdravotní péče v lidech potlačuje vědomí souvislostí mezi mírou neodpovědnosti k vlastnímu zdraví a dodatečnými náklady na lékařskou péči. Zde však příčiny vysokých nákladů na zdravotnictví nekončí. Fakt , že lidé nepoci ť ují souvislost zdravotní péče s obsahem vlastní peněženky, způsobuje, že požaduj í zdravot ní péči mnohem více, než kdyby za ni museli zaplatit přímo. Zdravotníci nemají důvod tuto "nechtěnou" péči nenabízet, pokud jim za ni pojišťovna zaplatí. To je také motivuje k provádění nadbytečných testů, hospitalizací a ošetření, které občané vlastně proti své vůli musí ve svém pojistném nakonec stejně zaplatit. Systém zdravotního pojištění zajišťující solidaritu bohatších s chudšími a zdravých s nemocnými, máli být zároveň dlouhodobě financovatelný a efektivní, se neobejde bez přímé spoluúčasti pacientů na většině nákladů. Pro zachování solidarity bohatších s chudšími by bylo přirozené, aby míra spoluúčasti byla odstupňována podle výše příjmů. Tím by se motivační efekty, o které v podstatě jde, u příjmově slabších občanů nesnižovaly. Spoluúčast by také měla mít nějaký strop, aby se nenarušila pojistná solidarita zdravých s nemocnými. Lze se domnívat, že i poměrně nízká spoluúčast může mít silný motivační vliv. To dokládá například nemalé úsilí, jaké jsou lidé ochotni věnovat vyhledávání nejrůznějších slev a zvýhodněných nabídek v obchodech. Je třeba se zásadně ohradit proti tradi ční argument aci, že spol uúčast by vedla lidi k zanedbávání vlastního zdraví. Jak již bylo řečeno, i každý všední den lidského života je naplněn kompromisy mezi vlastním zdravím a dalšími osobními potřebami či požitky. Málokdo si tak například poškozuje zdraví hladověním s cílem ušetřit. Všeobecná spoluúčast by také občany motivovala k aktivní komunikaci se zdravotníky o zdravotní prevenci, o svém zdraví, možnostech léčby a možných zdravotních perspektivách. Pacient by přestal být pro zdravotníky nemocným tělem, ale člověkem, o kterého se musí ucházet důvěryhodným a upřímným jednáním. To by posílilo tolik potřebnou vzájemnou důvěryhodnost a osobní vztahy pacientů se zdravotníky. Spoluúčast také vtahuje pacienta do mechanismu dohledu. Dohlížet nad tím, zda se vykazované výkony doopravdy uskut ečnily, sice nemusí být pro pacienta vždy jednoduché, avšak pro pojišťovnu je to mnohem obtížnější. Co unikne kontrole, totiž stejně nakonec nezaplatí pojišťovna, ale občané. Dnes stále není jasno, jak velkou spoluúčast jsme ochotni připustit. Ti, co připravují zdravotní reformu, jsou tak v situaci konstruktéra, který má navrhnout kvalitní motor, aniž mu předem někdo řekl, zda bude poháněn uhlím, či benzinem. DANIEL MÜNICH Autor působí v CERGEUK "Bezplatnost" zdravotní péče v lidech potlačuje vědomí souvislostí mezi mírou neodpovědnosti k vlastnímu zdraví a dodatečnými náklady na lékařskou péči.