Titul: Mladá Fronta
Datum vydání: 24.9.1997
Autor: DANIEL MÜNICH Autor působí v CERGE-EI
Strana: 13
Jaká jsou hlavní úskalí evropské měnové unie
Ačkoliv projekt evropské měnové unie představuje záležitost zásadního významu s mnoha otazníky, zůstává u nás toto téma v hlubokém stínu nezájmu. Připomeňme, že měnová unie bude ve své podstatě znamenat existenci jediné měny, eura, v členských zemích. Nejdříve, pravděpodobně od roku 1999, bude euro existovat pouze jako jednotka účetních operací finančních institucí. Posléze, snad od roku 2002, bude mít euro i formu hotových peněz, a tak zcela nahradí měny národní. O měnových záležitostech již nebudou rozhodovat jednotlivé národní centrální banky, ale takzvaná Evropská centrální banka. Otázkou zásadního významu zůstává, zda bude měnová unie fungovat v tak heterogenním prostoru bez unie politické. Stačí si vzpomenout na jepičí život měnové unie po politickém rozdělení bývalé československé federace, abychom nahlédli, že nejde o plané obavy. Pokud jde o rovinu ekonomickou, bude vytvoření evropské měnové unie nepochybně pokračováním letitého a žádoucího uvolňování bariér trhu a omezování praktik národního protekcionismu, což v konečném důsledku povede k dalšímu zvyšování životní úrovně Evropanů. Výhled politické integrace Evropské unie však zůstává mlhavý, což ve spojitosti se spuštěním měnové unie může mít i velmi neblahé důsledky. Stále není zřejmé, jak bude fungovat fiskální politika, tedy způsob politického rozhodování o tom, kdo, jakým způsobem a kolik eura bude na daních vybírat a podle jakých pravidel se vybrané peníze budou přerozdělovat. Evropská komise jako tahoun integrace sice prosazuje určitá pravidla omezující vznik deficitů národních rozpočtů, avšak ani tato pravidla, ještě k tomu dosud neschválená, nelze považovat za řešení problému zásadnějšího, tedy problému, jak v rámci Evropské unie operativně dosahovat potřebné politické dohody o rozpočtových otázkách. Zaběhnuté demokratické postupy, které prokázaly svou funkčnost, sice budou fungovat i nadále na národních úrovních, mnohem méně však již na úrovni EU. Je třeba mít na paměti, že Evropský parlament má v unii mnohem formálnější roli, než na jakou jsme zvyklí u parlamentů národních, a mnohem významnější roli hrají Evropská komise a Rada ministrů. O radě, která činí zásadní rozhodnutí, nelze říci, že by nesla před voliči odpovědnost za svá (ne)rozhodnutí. Jednotliví národní ministři, ze kterých se Rada ministrů skládá, totiž nej sou členy Rady ministrů na základě koaliční dohody vyjádřené důvěrou parlamentu, ale pouze z titulu toho, že jsou v dané době ministry národních vlád. Komise Evropské unie sice vzniká a pracuje na základě důvěry Evropského parlamentu, její úloha je však spíše v předkládání návrhů než v jejich schvalování. Když se dnes národní vláda o podstatných rozpočtových záležitostech nedohodne nebo ztratí podporu parlamentu, podá demisi. Tím se uvolní prostor pro nová jednání, nové koalice a pro dohodu. Když se dnes názorově rozejde Rada ministrů, nezbývá všem než čekat na dohodu třeba i několik let. Ekonomické síly skryté v prostoru měnové unie však nebudou čekat na to, až se někdo v Evropské unii dohodne. V tomto půjde o zásadní změnu oproti dnešní praxi, dohadovat se o problémech třeba i několik let. Je otázkou, v kom budou voliči hledat případného viníka problémů. Třeba to bude národní vláda, ale ta ráda svalí vinu na zbytek Evropy. Svým způsobem bude mít pravdu v situaci, kdy budou dnešní fiskální a měnové možnosti státu významně omezeny. Pokud nedojde k zásadnějším změnám politických institucí Evropské unie, zájmové nadnárodní skupiny budou mít k jejím politikům neskonale blíže než voliči ve volbách. Hlas voličů bude příliš daleko na to, aby ho nějaký politik unie bral vážně. Odpovědnost bude rozmělněna a rozptýlena a v případě problémů bude běžné svádět vinu na ostatní. Existující demokratické instituce v euroatlantické oblasti jsou prověřeny dlouhou historií. Bylo by velmi naivní považovat naše zkušenosti s těmito institucemi za pochopení složitých společenských procesů. V euforii z půlstoletí míru a svobody v západní Evropě si musíme klást otázku, zda nepřeceňujeme schopnosti zavedených institucí obstát při tak zásadní a nevratné změně, jakou zavedení evropské měnové unie nepochybně představuje. DANIEL MÜNICH Autor působí v CERGE-EI