Titul: Mladá Fronta
Datum vydání: 16.7.1997
Autor: DANIEL MÜNICH Autor pracuje v CERGE a v Národohospodářském ústavu
Strana: 10
Pro zavedení zelené nafty nejsou důvody
Návrh na zavedení zelené, tedy zlevněné nafty pro zemědělce, v parlamentu neprošel. Přesto jsme nadále stoupenci tohoto návrhu v čele s ministrem zemědělství Josefem Luxem (viz článek v MF DNES 12. července) přesvědčováni o správnosti této formy zvýhodňování zemědělců. Chtěl bych polemizovat spíše s argumenty věcnými, i když argumenty sugestivní a zavádějící převažují. Jako zásadní argument se uvádí skutečnost, že tam, kde se motorová nafta spotřebovává k převážně ji ným účelům než k silniční dopravě, spotřební daň deformuje náklady, produkční ceny, a tím i hospodářský výsledek a konkurenční schopnosti odvětví. Je pravda, že traktory a kombajny po silnicích jezdí méně než ostatní dopravní prostředky, ale stejně věcně se dá tvrdit, že když už tato technika po veřejných komunikacích jede, mnohem výrazněji je zatěžuje a znečišťuje. Zároveň významně omezuje provoz a představuje mnohem větší ohrožení plynulé a bezpečné veřejné dopravy. Zemědělská technika zároveň patří mezi větší znečišťovatele ovzduší, přičemž zplodiny vypouští přímo ve volné přírodě. Na základě argumentu o výjimečnosti bychom museli udělat výjimky i pro všechny dieselagregáty, čerpadla, pro říční a námořní dopravu, případně zavést něco jako zelený kerosen pro letadla. Museli bychom začít poměřovat společenskou přínosnost traktoru jezdícího poli, jízdu autobusem dopravujícím lidi do práce či jízdu mlékárenské cisterny a mohli bychom skončit zvýhodněním výrobců tak nepostradatelného zboží, jako je obuv. Záměrně používám příklady, které stejně jako v případě zemědělské výbory budí u čtenáře či posluchače pocit výjimečnosti hodné zvýhodnění. Každou položku nekonečného seznamu kandidátů na vyrovnání podmínek by bylo samozřejmě nutno doprovodit i mírou zvýhodnění podle neurčitelné společenské přínosnosti. Nakonec by o všem rozhodoval současný názor sto jednoho poslance či mnohem pravděpodobněji, schopnost té které zájmové skupiny přesvědčit o svých pravdách ty pravé ministerské úředníky.Další argumentační ni t obhájci zelené nafty odvíjejí z názoru, že stát má vyrovnávat reálné podmínky pro profesní skupiny, kteréžto vyrovnání není zvýhodněním, ale celospolečenským zájmem. Pomíjím argumentační bezobsažnost pojmu celospolečenský zájem a poukazuji na to, že rozdílné podmínky jsou v hospodářství naprosto přirozenou skutečností, přičemž nemám na mysli rovnost před zákonem. Každý jednotlivec, podnikatelský subjekt či každé odvětví se vyvíjí a chová odlišně podle aktuálních podmínek a situace. Některá odvětví se zmenšují či zanikají, jiná expandují či vznikají. Lidé se přizpůsobují a racionálně reagují na méně či více výhodné podmínky. Cílem jejich jednání je vytvářet si další výhodnější příležitosti. Neustálé změny a rozdílnost podmínek nelze oddělovat od života, nebo se je dokonce snažit vymazat. Kdyby stát vyrovnával podmínky ve stylu zastánců zelené nafty, tak u nás stále jezdí koňská spřežení, protože povoznictví by bylo díky státnímu vyrovnávání podmínek stále výhodnou oblastí podnikání. Zelená nafta je zastřenou formou dotování zemědělství a v této souvislosti je třeba poukázat na další jev s dotováním úzce spojený. Snížení produkčních nákladů, k čemuž by dotováním skrze zelenou naftu z principu docházelo, by motivovalo další nárůst nabídky zemědělské produkce. To by ovšem obratem vedlo k poklesu nebo lépe řečeno zaostávání cen zemědělských produktů za cenami vstupů, na což si zemědělci i pan ministr stále stěžují. Obdobným způsobem se na cenovém zaostávání zemědělské produkce podílejí již dnes existující přímé či nepřímé dotace jdoucí do zemědělství. Za již laciný a otřepaný argument je třeba považovat strohý poukaz na skutečnost, že u některých našich sousedů mají naftu pro zemědělce také zlevněnou. Lze jen reagovat, že stejně nesmyslně by mohl člověk týrající zvířata obhajovat své jednání tím, že jeho soused to praktikuje také. DANIEL MÜNICH Autor pracuje v CERGE a v Národohospodářském ústavu