Titul: Mladá Fronta
Datum vydání: 19.6.1996
Autor: DANIEL MÜNICH Autor pracuje v Národohospodářském ústavu Akademie věd
Strana:

Čeká nás poklidné období nárůstu byrokracie?


 
                         V dnešních dnech jsme svědky intenzívního hledání nejrůznějších kompromisů a lze očekávat, že
                         jejich hledání bude ještě dlouho pokračovat. Z hlediska hospodářské politiky nás nejspíše čeká
                         jízda na neutrál, kteréžto se v období roku či dvou není třeba příliš obávat, neboť život a
                         hospodářství mají v období mezinárodního politického a hospodářského klidu obrovskou
                         setrvačnost. K tomu se jako vždy předtím mohou občané spolehnout na úřednický aparát naší
                         státní správy, který je schopen zajistit kontinuitu ve chvílích politických nejistot a nerozhodnosti.
                         Skončilo období převratných změn, přichází období kompromisů a úřednictvu nastávají zlaté
                         časy. To s sebou pravděpodobně přinese i negativa, která bychom si měli uvědomovat. Úřední
                         aparát pracuje plynule a spolehlivě, pokud nemusí reagovat na změny, nebo se dokonce sám
                         měnit. Jeho jednotlivé odbory a úředníci, jako články dlouhého řetězce, dělají svou vlastní práci,
                         vědí, od kterého článku mají vyžadovat podklady a kterému článku musí své výsledky předávat.
                         Jednotlivé články mají zpravidla mizivou představu o tom, kde je úplný počátek celé agendy a kde
                         je její konec, tedy co je vlastně konečným smyslem jejich existence. Politická reprezentace
                         nadřízená rozsáhlým sítím státní správy sice zpravidla má o počátcích a účelech celého řetězce
                         nějakou představu, ale ani ona není schopna dostatečně posuzovat, které činnosti úřednické sítě
                         jsou k dosažení konečných cílů nezbytné a které se dělají pouze ze setrvačnosti. Jednotlivé
                         úřednické články jsou totiž vůči všem, kteří mají snahu jejich práci posuzovat, ve velmi výhodné
                         informačně monopolní pozici. Nedávné neúspěšné snahy našich novinářů tento monopol narušit
                         jen potvrzují snahu úřednictva výhody tohoto monopolu na informace před politiky, a především
                         voliči, si uchránit. Státní správa funguje v oblastech, kde konkurenty buď nemá vůbec, nebo tam,
                         kde jsou silně omezeni. Zatímco přímé náklady fungování státní správy lze vyjádřit přímo v
                         penězích, její výsledky jsou penězi neměřitelné. Proto efektivnost její činnosti není měřitelná
                         ziskem, ona sama nemůže být na jeho motivu založena a musí fungovat na základě systému
                         úředních pravidel. Management nahrazuje úředničina, která často vede k byrokratické
                         maximalizaci vlastního rozpočtu a nejlépe těch jeho částí, se kterými lze volněji nakládat. Ne
                         náhodou dosahují nejasně specifikované výdaje téměř pětiny letošních státních výdajů. Mnohá
                         úřednická místa se nacházejí mezi politickou mocí a malou skupinou klientů, aktérů trhu. Tato
                         místa skýtají těm, kteří je zaujímají, možnost činit rozhodnutí, která mohou a nemusí pro
                         podnikatele znamenat rozsáhlé ztráty či zisky. Malé, ale vlivné skupiny klientů mohou skrze
                         rozhodnutí úředníka získat rozsáhlá zvýhodnění na trhu. Ta jdou samozřejmě na úkor daňových
                         poplatníků, těch, kterým je úředně odpírán vstup do lukrativního odvětví, nebo spotřebitelů,
                         platících ceny chráněných monopolních výrobců. Na místech úředníků sedí mnoho lidí, kteří by
                         nikdy úplatek nevzali, vždy se však najde mnoho těch, kteří nepřímý podíl na ziscích plynoucích
                         z vlastního rozhodování neodmítnou nebo jej systematicky vyhledávají. Veřejnosti známé a
                         pravidelně se vynořující aféry způsobené selháním úředníka pouze potvrzují, že jde o jev běžný, a
                         to nejen u nás. O tom, kolik a jaké služby od státu, potažmo státní správy občané chtějí a kolik
                         za ně jsou ochotni zaplatit, se rozhoduje ve volbách. Poslední volby oslabily moc vládnoucí
                         politické reprezentace, a tím i její vůli zavádět opatření zaměřená na kontrolu a omezování snah
                         státní byrokracie rozšiřovat sféru svých aktivit, pravomoci a rozpočet. Byrokracie bez politického
                         odporu má vždy sklon k rozpínavosti, a dnes k tomu dostává velkou příležitost. Lze očekávat, že
                         slabá vláda bude muset v rámci kompromisů přistupovat na vznik dalších úřadů a ministerských
                         odborů. I kdyby byly takové úřady a činnosti zavedeny dočasně v rámci politického kompromisu
                         nebo nedostatku kontroly, jen stěží je bude někdo v budoucnosti rušit. Byrokratické služby si
                         totiž vždy velmi rychle získají klientelu, která se likvidaci těchto služeb umí účinně bránit.
                         Vzhledem k právě dosaženému politickému kompromisu ohledně vytvoření vyšších
                         územněsprávních celků bude obtížné všem zde zmíněným negativním jevům čelit.