Titul: Mladá Fronta
Datum vydání: 11.1.1996
Autor: DANIEL MÜNICH Autor
je studentem CERGE
Strana: 12
Sociální politika má svá pro a
proti
Jakýkoliv sociální program
v rámci politiky státu je nutno posuzovat i z hlediska toho, abychom jím
nebourali něco mnohem většího a cennějšího
Sociální aspekty hospodářské politiky se
zřetelně stávají významnou součástí předvolebních diskusí a jistě budou
nepostradatelným kořením většiny předvolebních gulášů. Ne náhodou tedy
diskuse o přívlastku "sociální" dostávají v poslední době širší prostor
i na těchto stránkách. Jde o slůvko obměkčující nedůvěřivá srdce voličů,
a proto je často používanou zástěrkou prázdných slibů. Panuje totiž rozšířené
přesvědčení o tom, že toto slovo vymezuje cosi určitého a pozitivního,
proti čemu nemůže nikdo nic namítat. Skutečnost je taková, že pod pojmem
sociální mohou lidé chápat věci naprosto protikladné. Takže minimální mzdu
někdo považuje za sociální opatření na pomoc nízkopříjmovým skupinám, jiní
v ní spatřují nesociální opatření zvyšující nezaměstnanost mladých lidí
s nízkou kvalifikací. Jiným příkladem odlišného vidění toho, co je a není
sociální, je přetrvávající regulace trhu s byty. Z pohledu spokojeně bydlících
je státní regulace sociálním opatřením, z pohledu lidí bez šancí na vlastní
byt nebo (nikoli vždy sociálně silných) vlastníků domů bez práva s nimi
nakládat jde o politicky sobecký a sociálně necitlivý přístup. Konečně
povolení provozu starších typů aut bez katalyzátoru někdo považuje za sociální,
neboť starší typy vlastní lidé, kteří si katalyzátor, či dokonce nové auto
nemohou dovolit. Avšak rodiče dětí, které mají v důsledku častých smogových
situací nekončící dechové obtíže a tráví celé dny zavřené doma či v nemocnici,
na této politice nenacházejí sociálního zhola nic. Jiné spory se vedou
o úlohu, rozsah a fungování státem garantovaných systémů sociálního a zdravotního
pojištění, politiky zaměstnanosti nebo politiky mající zajistit rovný přístup
ke vzdělání. Spory se zpravidla vedou o mez, za níž již tyto garance přinášejí
více škody než užitku. Jen málo pozornosti se v těchto sporech věnuje tomu,
že takovéto státem prosazované systémy zasahují kromě trhu také do formování
rodinných a mezigeneračních vztahů. Protože ty se mění velmi pozvolna,
zavedení sociálních garancí, jež se jeví jako rozumné, může mít nežádoucí
následky, které se projeví až v dlouhém období. Pravé příčiny těchto následků
si však kvůli zpoždění málokdo uvědomuje. Jak často si dnes stěžujeme na
nulový populační růst spoj ený se stárnutím obyvatelstva, rozpad rodinných
hodnot a solidarity mezi generacemi. Je krátkozraké svádět vše na peníze
či honbu za úspěchem a nevidět, že to jsou mnohé státem garantované sociální
jistoty, kterým je nutno připsat díl viny. Li dé žijí v rodinných společenstvích
od nepaměti nikoliv náhodou, al e mi mo ji né prot o, že tento způsob života
během staletí prokázal své výhody. Život v rodině je způsob, jak se vzájemně
chránit před nepřízní osudu a jak výhodně využít možností a schopností
členů v jednotlivých obdobích jejich života. Jestliže odpovědnost za jednotlivce
v nepřízni osudu začne přebírat stát sociálními programy, úsilí lidí o
dobré rodinné vztahy, řešení sporů či jejich předcházení, umění dělat kompromisy
a gesta dobré vůle je potlačeno. Lidé přestávají přisuzovat vytváření a
pěstování dobrých rodinných a příbuzenských vztahů původní význam a věci
u jejich předků běžné začnou zanedbávat. Dobře vychované děti stojí sice
mnoho úsilí, jsou však jednou z nejlepších a nejpřirozenějších pojistek
při nečekaných obtížích v pozdějším období života. V okamžiku, kdy zodpovědnost
za spokojené stáří přebírá stát, význam dobré výchovy se snižuje, a mnozí
lidé dokonce docházejí k závěru, že s dětmi je až příliš starostí. Děti
jednoduše nepotřebují, protože co by se jim dříve dostalo od nich, jim
teď garantuje stát. Je zřejmé, že demokracie mají tendenci předávat státu
zodpovědnost za jednotlivce v nepříznivých životních okolnostech, což samo
o sobě není nic špatného. Státní zásady z tohoto titulu však mohou podnítit
i negativní společenské změny, jež pak vyvolávají jen podiv nebo volání
po další nápravě ze strany státu. Stručně řečeno, se všemi nedostatky ze
stručnosti plynoucími, jakýkoliv sociální program v rámci politiky státu
je nutno posuzovat i z hlediska toho, abychom jím nebourali něco mnohem
většího a cennějšího. DANIEL MÜNICH Autor je studentem CERGE-EI