Titul: Mladá Fronta
Datum vydání: 23.2.1995
Autor: DANIEL MÜNICH Autor je pracovníkem CERGE - Centra ekonomického výzkumu a postgraduálníh o vzdělávání UK
Strana: 13
Tripartita byla velmi rozumným řešením
Pryč je doba počátku století, kdy se organizování v odborech považovalo za jednu z praktik škodlivé monopolizace, v tomto případě monopolizace pracovní síly, zaměstnavatelé vyhráli soudní spory s odboráři a mohli odborovou činnost zakazovat či výrazně omezovat. Doba se změnila a odbory dnes bereme jako běžnou součást ekonomického života. To ovšem neznamená, že by jejich úloha nebyla nadále rozporuplná. Skutečná pozice odborů je do značné míry dána zákonným prostředím, které v dané zemi existuje a které samozřejmě prochází čas od času zásadními změnami. Tyto změny, spojené zpravidla se zásadní změnou vládní garnitury, způsobují výrazné výkyvy v odborové organizovanosti a vyjednávací síle odborů. Současná ekonomická věda odhaluje v existenci odborů mnohé jevy, které se posléze stávají předmětem politických sporů a různé politické subjekty je shledávají přínosnými nebo škodlivými. Ekonomie trhu práce se zaměřuje především na úlohu odborů při vyjednávání. Není od věci dnes sledovat jeden aspekt vyjednávání podrobněji. Vyjednávání se může odehrávat na pracovišti, v podniku, na úrovni odvětví, profese či na úrovni národního hospodářství a jeho výsledek se vždy odvíjí především od síly odborů a skupiny, kterou obhajují. Předmětem vyjednávání jsou věci mnohé, ale dominuje jim vyjednávání o růstu mezd. Pokud zaměstnavatelé vyjednávají jednotlivě s profesně či odvětvově silnými odborovými svazy a jsou tlačeni k neúměrnému zvyšování mezd neodpovídajícímu nárůstu produktivity, nezbývá jim než nátlaku ustoupit. Východisko nacházejí zpravidla v propouštění a zvyšování cen svých výrobků, omezování výroby, což v konečném důsledku postihuje všechny ostatní zaměstnance a občany vyšší nezaměstnaností a inflací. Jde tedy o požadavek zřetelně ve prospěch zaměstnanců jednotlivých podniků, skrytě postihující občany všechny a především ty, za něž nikdo s nikým nevyjednává. Nejsnáze se kola takových neadekvátních požadavků roztáčejí tam, kde o mzdách na odvětvové či profesní úrovni vyjednávají jednotlivé a zároveň silné odborové svazy, které se mnohdy snaží ve svých neadekvátních mzdových požadavcích navzájem překonávat. Jednotlivě vyjednávající svazy nejsou totiž nuceny zvažovat všechny negativní důsledky svých požadavků. Tento druh vyjednávání se uplatňuje například v Belgii, Holandsku či Německu. Vyjednává-li se však na celostátní úrovni, například na úrovni tripartity, musí být zástupci odborů ve svých požadavcích mnohem střízlivější, protože vyjednávají za všechny zaměstnance a mohou být v konečném důsledku obviněni z nárůstu nezaměstnanosti a inflace. Na rozdíl od lokálního vyjednávání musí totiž odbory na úrovni tripartity do svých požadavků zakomponovat i všechny jejich vedlejší, negativní efekty. Tento způsob vyjednávání je charakteristický pro země severní Evropy a našeho souseda Rakouska. Třetím případem jsou odbory rozdrobené, bez monopolní síly na trhu práce. Takové odbory v lokálních vyjednáváních neúměrný nárůst mezd prosadit nemohou a pro vládu není důvod na úrovni tripartity o mzdách jednat. Takto se vyjednává v Japonsku, Kanadě, ve Spojených státech či Švýcarsku. Z toho vyplývá, že o mzdách je vždy lepší vyjednávat s mnoha slabými odbory na úrovni podniků nebo naopak s jediným zástupcem odborůna úrovni tripartity. Nejhorší variantou je ponechat mzdové vyjednávání v rukou několika silných odvětvových či profesních odborových svazů, proti jejichž monopolní síle nemají zaměstnavatelé šanci. Varianta tripartity, která se uplatňuje až dosud u nás, byla velice rozumným řešením. Naše odbory s velkým dědictvím po svém socialistickém předchůdci mohly působit transformační stabilitě mnohé potíže, kdyby jim byla ponechána volnost jednání na nižších úrovních. Na centrální úrovni není opravdu třeba stále vyjednávat o všem. Při vzpomínce na nedávné neúměrné požadavky prosazované výstražnými stávkami a přetrvávající spjatost mnohých odborových předáků se staronovým vedením velkých oligopolních podniků je však na místě otázka, zda přišel čas přenechat jednotlivým profesním a odvětvovým odborovým a zaměstnavatelským svazům i vyjednávání o mzdách.