Titul: Mladá Fronta
Datum vydání: 21.7.1995
Autor: DANIEL MÜNICH
Strana: 10
Zpět na výsledky vyhledávání
Další záplaty v systému zdravotnictví
Ministerstvo zdravotnictví hledá záplatu, kterou by zalepilo další díru v současném systému zdravotnictví. Tentokrát má jít o regulaci předepisování léků, která má zastavit rychlý nárůst výdajů na ně. Mnohé pojišťovny již prý nejsou schopny platit lékárnám. I v tomto případě půjde jen o další regulační záplatu na jeden z problémů, které současný systém vytváří nepřetržitě. Ministerstvo i nadále věří, že dalšími regulačními zásahy je možno systém doladit a dovést ho k funkčnosti a efektivnosti. Jde bohužel o víru slepou, která nebere v úvahu celou řadu problémů mnohem zásadnějších. Zatímco do očí bijící problémy jsou výsledkem celé řady složitých a často neprůhledných vztahů a transakcí mezi všemi zúčastněnými, navrhovaná regulační opatření reagují jen na jednotlivé důsledky a zcela pomíjejí systémovou provázanost. Kromě toho pravá ruka regulátora neví, co udělá levá, a mnohé regulační zásahy jsou pouze vynuceny vedlejšími důsledky naivních regulací předcházejících. Vytváří se tak nekonečný regulační řetězec, ve kterém již není patrné, co j sou příčiny a co následky, co je dobré a co špatné. To samozřejmě činí celý systém stále složitějším a vyžaduje stále rozsáhlejší byrokratickou administrativu. Myšlenka zakládat úhrady za léky na obsahu účinné látky nebo omezit předepisování léků čtvrtletními limity pro lékaře je také zřejmým příkladem toho, že jako každá jiná i tato regulace si nezbytně vyžádá mnohá zjednodušení a povede k omezení možných přístupů k léčbě a poskytovaných služeb. O tom, že pacient je zbaven jakékoliv role, nebylo řečeno nic. Všechny diskuse se navíc vedou ve stavu informačního zmatení. Dobrým příkladem je nedávný spor o to, zda u nás je, či není dostatek zdravotních sester stejně jako permanentní spory o hodnotu bodu mezi ministerstvem, lékařskou komorou a pojišťovnami. Dnes se k tomu přidává další polemika o to, zda jsou pojišťovny ztrátové, nebo se jen tak tváří. Nechce se ani věřit, že z vysokých úrovní ministerstev a pojišťoven mohou zaznít tak protichůdná tvrzení. Jde však o starý a velmi nepříjemný problém, se kterým se neúspěšně potýkali již centrální plánovači a pro který ekonomie našla příznačný název hra o plán. Regulující subjekt, v tomto případě ministerští úřední ci , jsou totiž informačně odkázáni na regulované subjekty, které si tuto svoji moc velice dobře uvědomují. Ministerstvo nemůže informace získat od nikoho jiného než od nemocnic, pojišťoven a lékařů, jež chce regulovat, a ti některé informace mohou upravovat ke svému vlastnímu prospěchu. Ministerstvo tak potom často reguluje něco zcela j i ného, než by chtělo, a není di vu, že vět ši na navrhovaných regulačních opat ření se nakonec neuskutečnila nebo byla zavedena jen polovičatě a s rozpaky. V našem dnešním případě se nehraje o plán, ale o zdraví a peníze občanů. Proto tvrzení, že současné problémy se běžného občana nedotknou, není pravdivé. Povinným a absolutním "pojištěním" podle hesla "každý platí podle možností, každý dostane podle potřeb" je občan zbaven jakékoliv role, kromě povinnosti již jistě brzy zaplatit na zdravotnictví více peněz. Kolaps zdravotnictví se sice nikdy konat nebude, ale lidem se za stále více peněz bude dostávat stále méně muziky. DANIEL MÜNICH Autor je pracovníkem CERGE - Centra ekonomického výzkumu a postgraduálního vzdělávání UK