Titul: Mladá Fronta
Datum vydání: 19.5.1995
Autor: DANIEL MÜNICH Autor je pracovníkem CERGE - Centra ekonomického výzkumu a postgraduálního vzdělávání UK
Strana: 13
Profesní posun ve zdravotnictví
Pozornost sdělovacích prostředků byla dosud téměř výhradně zaměřována na nejhlasitější hlasy zaznívající ze zdravotnictví, tedy hlasy lékařů. Ministr zdravotnictví se nedávno pokusil upozornit, že problémy zdravotnictví nejsou jen problémy lékařů a že je nutné upoutat pozornost k tiššímu hlasu zdravotních sester. Lékaři a sestry jsou dvě velmi blízké profese, které se vzájemně nezbytně potřebují a doplňují. Způsob, jakým je pracovní náplň těchto profesí u nás rozdělena, je příčinou velké neefektivnosti, skryté pod oparem bodové horečky. Existuje zde něco, co bychom mohli odborně nazvat profesní posun. Laicky bychom řekli, že v našem zdravotnictví ne každý dělá to, co by dělat měl. Podle počtu lékařů na obyvatele v porovnání s Evropou zjišťujeme, že máme lékařů spíše více, lidé ve zdravotnictví potvrdí, že mají práce nad hlavu, avšak mzdy v tomto oboru jsou všeobecně považovány za nízké. Profesní posun tento trojitý paradox velmi dobře vysvětluje. Začněme nejdříve úlohou středního zdravotnického personálu, tedy zdravotních sester, které tvoří většinu zaměstnanců. Sestra během studia musí zvládnout rozsáhlé znalosti z ošetřovatelství, anatomie, fyziologie, patologie, absolvuje základy psychologie a má již ze školy mnoho hodin praxe u lůžka. Nakonec však velmi často nastupuje k práci převlékání postelí, umývání pacientů, roznášení jídla a rozdělování léků dle instrukcí lékařů, tedy práci, kterou zvládne neodborná, pouze zaučená pomocná síla. Není tomu tak vždy, ale úloha sestry jako pomocnice především na běžných odděleních převládla. Její odborná motivace je minimální, protože zvýšení odbornosti nezmění ani její pracovní postavení, ani výdělek. Co by měly děl at - a nedělají - odborné sestry, musí udělat lékaři ve svém zákonitě dražší m čase. Nejen to. Je všeobecně známo, že často musí vykonávat i úřednickou práci, kterou by zvládla běžná sekretářka. Teprve v čase, který jim zbývá, se věnují činnostem, které jim opravdu náleží, tedy posuzování pacientova zdravotního stavu, navrhování odborných vyšetření, posuzování jejich výsledků, rozhodování o způsobu léčení a v neposlední řadě provádění odborných a speciálních zákroků. V práci pro úředníky a zdravotní sestry se rozdíly mezi dobrými a špatnými lékaři smazávají a možnosti vyniknout v odbornosti a profesionalitě jsou silně omezeny. Špatní nebo neschopní lékaři takovou pracovní náplň, doprovázenou bodovou horečkou, shledávají příjemnou a vůbec neuvažují o tom, že by se poohlédli po práci jiné. Kdyby lékaři mohli a museli dělat pouze to, pro co studovali, potom by jejich nadpočetnost byla zřejmá. Mzdy ve zdravotnictví pouze uváděné poměry odrážejí. Odborné zdravotní sestry dostávají za činnost, na kterou svou odbornost nepotřebují a která by normálně měla příslušet pomocnému personálu, příslušně nízkou mzdu. Mzdy lékařů se mohou někomu zdát neúměrně nízké, ale za úřednickou práci a práci, kterou by běžně mohly vykonávat sestry, jsou pochopitelné. Skutečnost, že paušálně nízké mzdy dostávají i sestry a lékaři, kteří práci dle své kvalifikace vykonávají, jen potvrzuje, že současný (bodový) systém financování zatím management zdravotnických zařízení k efektivnímu využití jednotlivých profesí nevede. Ministr se rozhodl tlumit silné tlaky malé, ale nátlakuschopné zájmové skupiny lékařů poukazem na větší, ale tlakůneschopnou zájmovou skupinu zdravotních sester. Jde však pouze o krok pragmatického, obranného a dočasného spříznění s jinou zájmovou skupinou. Přínosem jsou alespoň nové diskuse o problémech dříve podceněných, ale nic víc.