Titul: Mladá Fronta
Datum vydání: 11.11.1995
Autor: DANIEL MÜNICH
Strana: 12
Školné snad ukončí podivné přerozdělování
Mohlo by se zdát, že zavedení školného na vysokých školách u nás nemá zásadní odpůrce. Skutečnost í však je, že mnozí lidé se smiřují se školným skřípajíce zuby a asi by nesouhlasili se zvýšením, či dokonce zrušením zákonem povoleného maximálního rozsahu školného. Nízkým podílem školného na příjmech škol půjde ale spíše o kosmetickou úpravu systému dosavadního. Dle zákona by školné nesmělo být vyšší než 20 procent výdajů státního rozpočtu připadajících na jednoho studenta v daném roce. Již tak nízké procento je počítáno pouze z nákladů neinvestičních, takže maximálně povolený podíl na celkových nákladech škol bude ještě nižší. Protože se obhájci dosavadního dotačního systému rádi zaštiťují poukazy na sociální aspekty problému, je třeba se nad celou záležitostí zamýšlet. Základním argumentem zastánců stávajícího systému dotací škol bývá, že jde o způsob, jak zajistit rovnost v přístupu ke vzdělání bez ohledu na finanční zázemí studentů. Je ale zřejmé, že naprostá většina lidí schopných náročné vysokoškolské studium zvládnout je inteligentnější, vytrvalejší, cílevědomější a průbojnější než ostatní. Jsou to lidé, kteří se v tržním prostředí neztratí a kvůli nimž by nikdo sociální pilíře a sítě nemusel instalovat. Jsou vlastníky bohatství ducha a schopností, tedy lidského kapitálu, který je třeba do jejich finančního zázemí vždy započítat. Dotace do školství plynoucí z daní placených všemi lidmi činí bohaté ještě bohatšími, a to z kapes těch, kterým bylo od přírody a rodičů dáno méně, a o které se stát bude muset mnohem častěji starat. Stát jako popletený Jánošík bere chudým a dává bohatým. Některým zastáncům dotací na školném s možností půjček dokonce vadí, že bohatí se bez půjčky obejdou, zatímco chudí budou muset splácet vše i s tržními úroky. Skutečnost, že přerozdělování se děje směrem přesně opačným, než po kt erém tito lidé v duchu touží, jen dokazuje, jak zrádným může být pouhé spoléhání se toliko na sociální cítění. Systém financování založený na školném a doprovázený možností půjček přitom obstará rovnost v přístupu ke vzdělání stejně dobře jako systém dotační bez toho, že by sloužil jako nástroj pochybného přerozdělování. Zatímco lidé nemající s vysokým školstvím nic společného na ně tiše a bez protestů platí svými daněmi, v diskusích o školném je slyšet především ty, kteří mají na dotacích osobní zájem. Jde především o studenty a zaměstnance vysokého školství. Zájem studentů stejně jako jiných zákazníků je nakoupit co nejlevněji, v nejlepším případě nakupovat vzdělání jako dosud, tedy téměř zadarmo, a nelze se jim za to divit. Zájmy vysokoškolského úřednictva jsou poněkud jiného rázu. V systémech, kde převážné procento celkových nákladů pokrývají státní dotace, platí pro přidělování peněz tři zásady zkušených úředníků: rozděluj peníze podobně jako se rozdělovalo minule, více dej těm, co více křičí, a dej na osobní známosti. Jediným zdrojem informací o potřebách jsou pro rozdělujícího ti, kterým se bude rozdělovat, a tak není divu, že vysoké náklady v minulosti mohou být dobrým důvodem žádat o vyšší dotace dnes. V takto neprůhledném dotačním systému není příliv financí do školy založen na schopnostech administrativy přilákat studenty kvalitou a dobrým jménem školy, ale na schopnostech vyloudit více peněz z ministerstva. A administrativa, která neumí ani toto, si t aké nemusí zoufat , prot ože vi nu za nízký rozpočet může vždy elegantně svést na ministerstvo. Administrativa, disponující penězi, rozhodovacími pravomocemi a chráněna před zdravou konkurencí, se tak nemusí příliš ohlížet na představy studentů, situaci na trhu práce a změny ve společnosti. Místo aby školy reagovaly na potřeby lidí, musí se oni přizpůsobovat školám. Pro zachování určitých dotací lze rozumně argumentovat poukazem na přínos vzdělání pro celou společnost skrze technický, kulturní a následně hospodářský pokrok. Ale ani to neznamená, že by se neměly zhoubné dotace školám nahradit přímými dotacemi studentům, například formou státního příspěvku na úrok. Doufejme, že dnešní návrh směšně nízkého školného je pouze první krok, který prolomí skrytou averzi vůči poplatkům za vzdělání. DANIEL MÜNICH Autor je studentem CERGE