Titul: Mladá Fronta
Datum vydání: 9.1.1995
Autor: DANIEL MÜNICH Autor je pracovníkem Centra ekonomic- kých studií a vyššího vzdělávání Univerzity Karlovy
Strana: 6
Odborářská stávka pohledem teorie her
Tah, který provedla vláda, tedy ostentativní přehlížení stávky, mohou někteří odboráři považovat za aroganci, ale je asi nejlepší Když byla před časem udělena Nobelova cena za ekonomii třem ekonomům za přínos k teorii her, většina lidí neměla ponětí, o čem tato věda je. Dnes jsme svědky situace jako vystřižené z učebnice teorie her. Hlavními aktéry jsou odborové vedení, řadoví odboráři a vlád a. Hraje se o podporu odborového vedení od jeho členů a vláda je do hry zatažena, ať chce, či nechce. Odbory tvoří odboroví vůdci a řadové členstvo. Zjednodušeně řečeno, členové volí vedení, aby hájilo jejich zájmy, a vedení se o to snaží, nebo se alespoň snaží vyvolat dojem snahy. Pozice vůdců není nikdy jednoduchá. Aby si udrželi místa, musí přesvědčit členstvo o tom, že jsou ti praví, kteří se za jejich zájmy umějí brát. V době nezájmu a skepse členstva vůči úloze odborů ve společnosti musí totiž vedení nejen projevovat snahu hájit zájmy členů, ale je nuceno zájmy pracujících i specifikovat a vysvětlovat. Aby se mohlo za zájmy členstva bojovat, musí nějaké existovat. Zde nejde o to, jestli jde o zájmy skutečné, či smyšlené, zájmy oprávněné, či naopak poškozující ostatní pracující a v konečném důsledku samy odboráře. Odborové vedení nedávno označilo za zájem odborářů nesouhlas se systémem sociálního pojištění navrhovaným vládou, a povýšilo ho dokonce na zájem všech pracujících. Třetím hráčem nuceně vstupujícím do hry jsou vláda či vedení podniků, které musí zvolit dobrý protitah. Zde rozhoduje, v jaké pozici vláda či zaměstnavatel jsou, zda mají kam ustoupit a nakolik jsou k ústupkům ochotni. Konečný výsledek ovlivňuje také extrémnost požadavků. Stávka jako forma nátlaku může pro vedení odborů splnit svou úlohu, jestliže si členové extrémnost požadavků neuvědomují. Extrémní požadavky a nátlak tak mohou být výsledkem vypočítavosti, hlouposti či bezhlavosti. Výstražná stávka je tou nejméně rizikovou extrémní formou nátlaku. Účastníci stávky nepřicházejí o mzdu, není přesně jasné, kdo stávkuje, nejsou problémy rozhodnout, kdy má stávka skončit, a ve stávce samé se nedá prohrát, protože jde jen o výstrahu. Vedení odborů pro zisk kreditu bojovník a za zájmy členů však zároveň riskuje i jeho ztrátu. Musí si předem dobře spočítat, jaký přístup zvolí. Pozice vlády či vedení podniku je jiná. Jejich ústupek může být považován za slabost a vyvolat další extrémní požadavky. Naopak jejich jednání z pozice síly může snížit apatii odborových členů ke specifikovaným zájmům a utvrdit je v důvěře k vlastnímu vedení, což může v budoucnu vés t k důraznějším vystoupením. Tah, který provedla vláda, tedy ostentativní přehlížení stávky, mohou někteří odboráři považovat za aroganci, ale je asi nejlepší. Odborové vedení vyneslo trumfy, ale štych, který bralo, je prázdný, a budeli takto pokračovat, trumfy mu brzy dojdou. Nám, kteří sledujeme hru o kredit odborovéh o vedení zpovzdáli, nezbývá než věřit, že vláda vytrvá a řadoví odboráři brzy přijdou na to, jakou roli v této hře hrají.