Titul: Mladá Fronta
Datum vydání: 5.9.1995
Autor: DANIEL MÜNICH Autor je studentem CERGE-EI
Strana: 12
Ve vzdělání nemusí více znamenat vždy lépe O budoucnosti studijních oborů s e nelze dočíst v žádném plánu. Rozhodování je proto lepší svěřit jednotlivci, nikoli státu.
Parlament bude zanedlouho projednávat nový vysokoškolský zákon dotýkající se i financování studia, na něž, jak naznačuje nedávný výzkum veřejného mínění provedený IVVM, existují velmi rozdílné názory. V úvahách na toto téma je zvykem předpokládat, že více vzdělání je prospěšné jak pro jednotlivce, tak pro společnost. Zároveň panuje široká shoda v tom, že rovnost přístupu ke vzdělání je spravedlivá a žádoucí. Oba předpoklady sluchu velmi ladí, a snad i proto se o nich zpravidla mnoho nediskutuje. Zatímco první je založen na poměřování efektivnosti, je druhý dán spíše měřítky spravedlnosti. Závěry vystavěné na obou předpokladech však mnohdy vedou k požadavkům, aby stát ve jménu budoucí prosperity pečoval o talenty národa, hospodařil s intelektuálními zdroji a zajistil každému rovné podmínky. Je proto namístě z předpokladů udělat jednou samostatné téma a poukázat na rozpory, které skrývají. Čas strávený studiem lze strávit nepřeberným počtem dalších, pro někoho výnosnějších aktivit, a také to tak mnoho lidí dělá. Pro každého člověka v daném čase, místě a prostředí existuje optimální stupeň vzdělání. Přitom více nemusí vždy znamenat lépe, obzvláště jeli po vzdělání malá poptávka. Přestože lidé sami spíše než kdokoliv jiný znají své schopnosti, možnosti svého okolí a svou ochotu riskovat, nemají to při rozhodování s celoživotním dosahem jednoduché. O budoucnosti zvoleného oboru se totiž nelze dočíst v žádném plánu. I tak zůstávají jednotlivci těmi nejinformovanějšími, schopnými včas zaregistrovat změny a pružně na ně reagovat. Mnohem těžší je najít optimální úroveň vzdělání pro tak problematickou entitu, jako je společnost. Plošná podpora vysokoškolského studia, ať již skrze subvence vysokoškolských zařízení či studenty samé, nevyhnutelně podpoří i obory, o které by byl jinak menší zájem, a může snadno vést ke studiu daleko za úroveň optima. Podpoře, která by směřovala naopak pouze do určitých oborů, chybí schopnost odhadnout strukturu současné poptávky, nebo dokonce její změny. Flexibilní přístup v této oblasti lze od státní mašinérie, převalující se od voleb k volbám, stěží očekávat. Vhodnost státních investic do vzdělání se ukazuje s velkým zpožděním přesahujícím volební období. O přínosnosti současné politiky se tedy budou přít jiní politici. Lze pochybovat o schopnosti ministerských pracovníků a politiků rozlišit v číslech o strukturální nezaměstnanosti či o zpomalení hospodářského růstu podíl falešných signálů, které nevhodná podpora studia zavedená před mnoha lety vytvořila. Důsledky chybných osobních rozhodnutí založených na falešných signálech však ponesou konkrétní lidé. A tak se opět dostáváme k otázce spravedlnosti, ovšem z jiného konce. Do úvah vstupuje ještě poněkud zastřený fakt, na který nelze zapomínat. Vzdělání vyžaduje totiž nejen vzácný čas využitelný jinak a peníze utratitelné jinde, ale představuje téměř vždy i zkoušku nervů a individuálních schopností řešit problémy, komunikovat s nadřízeným a spolupracovat s kolegy. Vysokoškolský diplom potom pro mnohé absolventy slouží spíše jako spolehlivá legitimace o těchto schopnostech než o nasbíraných znalostech a vzdělanosti samé. Studium na některých školách lze tak chápat spíše jako velmi dlouhodobý a náročný test schopností než to, co si mnoho lidí pod pojmem vzdělání představuje. Tato funkce "vzdělání", která jistě mnohým připadá jako velké plýtvání, vznikla spontánně interakcí mezi vysokými školami, studujícími a zaměstnavateli, je velice prospěšná a žádné státní peníze nevyžaduje. Nejde o to zpochybnit finanční roli státu ve vysokém školství, ale spíše poukázat na některá omezení, s nimiž musí každé volání po státní podpoře počítat. Málokdo si u nás není vědom šrámů, které na lidech - či chceli někdo na národu a společnosti - zanechala léta, kdy vzdělání bylo součástí státního plánu. Neopatrná podpora vedená dobrými úmysly nápravy však může být i neefektivní, stejně tak jako neopatrné prosazování principů spravedlnosti může vést k jejich porušování jinde. DANIEL MÜNICH Autor je studentem CERGE-EI