Titul: Mladá Fronta
Datum vydání: 2.10.1995
Autor: DANIEL MÜNICH Autor je studentem CERGE-EI
Strana: 6
Senát je potřebná součást moci zákonodárné
Existence Senátu se stává horkým tématem diskusí v okamžiku, kdy se schvaluje volební zákon a kdy zazněly návrhy ponechat Senátu pouze formální místo v systému státní moci. Bylo by přirozené, kdyby spor o potřebnost Senátu probíhal mezi pravicí a levicí. Avšak některé hlasy pravice jsou s levicí za jedno, jeho úlohu snižují a hovoří o nepotřebném a nechtěném dítěti rozpadu federace. Tato shoda názorů je poněkud překvapující. Pokud problém poněkud zjednodušíme, tak jádro neshod mezi pravicí a levicí spočívá v tom, že pravicově založení lidé soustřeďují své úvahy na to, jaká pravidla by měla platit, zatímco levice se zaobírá myšlenkami, jakže by měl vl astně nakonec svět a společnost vypadat. Otázkou, v rámci jakýchže pravidel by měla společnost k takovému světu dospět, si již levice hlavu neláme, protože věří v možnost takový svět zkonstruovat zákony. Není divu, že naší levici se představa Senátu jako hradby takovému konstruktivismu nezamlouvá.Stále má v dobré paměti, jak byla vláda zákona nahrazena pohodlnějším ovládáním zákony. Smyslem rozdělení státní moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní je vzájemnou kontrolou a soupeřením těchto tří sil omezit pokušení jedné z nich zneužít svou moc na úkor občanů. Poslanecká sněmovna České republiky jako součást pilíře moci zákonodárné má však dnes k moci výkonné, tedy vládě, velmi blízko. Dle ústavy je totiž ministerská vláda odpovědná právě Poslanecké sněmovně. Ta v některých případech skrze svého předsedu navrhuje premiéra a v neposlední řadě je to Poslanecká sněmovna, která vládě vyslovuje důvěru a nedůvěru. Nic z toho není úlohou Senátu, a ten je tím od moci výkonné oddělen. Stav, kdy by měl Senát jen formální místo nebo by neexistoval by se rovnal balancování státní moci na vratké trojnožce. Blízkost moci zákonodárné a výkonné byla možná vhodná v časech ekonomické transformace, při potřebě operativně přijímat mnoho dočasných a neobyčejně účelových zákonů. Přichází doba, kdy se parlament bude zabývat spíše dolaďováním zákonů a kultivací právního prostředí, a proto je nutno včas zabránit, aby se vše nezměnilo v italské poskytování krátkodobých laskavostí jedněm na úkor druhých. Je to Senát, který při jiném systému volby senátorů, jejich menší loajalitě vůči stranám a jiném vztahu k moci výkonné vytvoří trvale přítomnou systémovou hradbu proti pronikání zájmů nátlakových skupin do přijímané legislativy. Bylo by samozřejmě iluzí se domnívat, že Senát problém zájmových skupin vyřeší zcela a jednou provždy, ale jistě se stane silným klackem hozeným takovým skupinám pod nohy. Pravicovým politikům, kteří snižují úlohu Senátu se buď ovládání zákony zalíbilo stejně jako levici, nebo přeceňují imunitu Poslanecké sněmovny. Hlas premiéra z italských Benátek o potřebě postavit se skupinovým zájmům v České republice zní při jeho známém despektu k Senátu velmi pochybně. Nátlakové skupiny se u nás již stačily zformovat, zasadily již několik ran a je načase náš systém proti nim opevnit kruhovou hradbou. Proti skupinovým tlakům však musí být opevněn politický systém a nelze se spoléhat na slova jednotlivých politiků o jejich vůli skupinovým zájmům čelit. Bylo by totiž nezodpovědné ponechat nátlakovým skupinám bránu otevřenou a potom politikům vyčítat, že jejich tlakům podléhají.