![[Obsah]](ruka.gif){kind=small}
[Zpet do obsahu]
Minulý týden statistický úřad oznámil čerstvé údaje o počtu lidí bez práce: v březnu se nezaměstnanost mírně snížila na 9,5 procenta, a to víceméně rovnoměrně po celé zemi (s výjimkou Ostravska). S českým trhem práce se to tedy má jako s celým naším hospodářstvím. Žádná tragédie, ale ani žádné velké zázraky.
V dalších měsících bude nezaměstnanost stagnovat či mírně klesat. To ovšem neznamená, že nad ní naše ekonomika (nebo dokonce vláda) zvítězila; pouze začaly jarní sezonní práce. Problémy českého trhu práce leží přece jen hlouběji, jak na to upozorňují tři studie, jež nedávno postupně zveřejnily Světová banka, Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) a Evropská unie.
Zatuhlí a uzavření
Jak to, že je téměř každý desátý dospělý veden jako nezaměstnaný, a přitom jsou noviny i internet plné inzerátů hledajících zaměstnance? Proč "nejsou lidi", když jich tolik nemá práci? Protože se nezaměstnaní a volná místa často vyskytují na různých, navzájem nedostupných místech. Může za to náš trh s bydlením (ustrnulý kvůli přetrvávající regulaci nájemného) a s tím spojená mimořádně nízká ochota Čechů stěhovat se za prací. Během 90. let tato "vnitřní migrace" překvapivě ještě klesla a regiony jsou často navenek uzavřenými trhy práce, které se dlouhodobě topí ve vlastních problémech.
Zpráva Světové banky doporučuje především větší flexibilitu. Dnes najdeme středočeské okresy s nezaměstnaností kolem pěti procent a téměř v jejich sousedství severozápadní regiony s čtyřnásobným počtem lidí bez práce. Proč tedy lidé více nedojíždějí za prací? Částečnou odpovědí může být zanedbaná silniční i železniční síť spolu s obrovskou spotřební daní uvalenou na benzin (náklady na automobilovou dopravu zvyšuje téměř na dvojnásobek). Flexibilitou se ale míní také ochota měnit svou práci, a to i několikrát za život. Současným studentům dnes nikdo nedokáže přesně poradit, jaké profese se budou požadovat za deset let. Specializace dnešních učilišť, šitá na míru potřebám místní továrny, mohla mít smysl v éře zatuhlé komunistické ekonomiky.
Světová banka mluví také o "daňové diskriminaci práce", která omezuje tvorbu nových míst. Pro představu: kdyby práce nebyla daněna vůbec, mohly by naše mzdy být až dvojnásobné. V celkovém zatížení mzdy daněmi a sociálními odvody patříme k evropské špičce. Zaměstnavatelé pak vcelku pochopitelně dávají přednost ilegálním dělníkům. Jak to, že voličům nevadí řeči politiků o dalším zvyšování daní či sociálního a zdravotního "pojištění" (což je jen jiný název pro daň)? Je to zřejmě tím, že velkou část daní na výplatní pásce vůbec neuvidí, neboť ji tzv. hradí zaměstnavatel.
Co dělat
Při pohledu do okolních států si nakonec člověk může říci, že na tom ještě zdaleka nejsme nejhůř. Maďarsko je na tom podobně, nezaměstnanost v Polsku se dlouhodobě pohybuje nad deseti procenty a na Slovensku se nedávno dokonce přehoupla přes neuvěřitelných dvacet procent. Pokud jde o vysoké zdanění práce či zastaralý vzdělávací systém, můžeme si se všemi třemi státy podat ruce.
Co tedy má vláda dělat, když u sousedů se poučit nemůže? První radou může být uvolnění nájemného (prudkým skokům lze zabránit podmínkou, že čím výše bude chtít majitel zvednout činži, s tím větším předstihem musí informovat nájemníky). Dále by měl každý kabinet podporovat vyšší a vysoké školy, zejména regionální (už dnes lze pro ně uvolnit řadu budov a pozemků, protože počet středoškoláků klesá a bude klesat). Pustit se do rozsáhlých škrtů v sociálním zabezpečení a veřejných výdajích vůbec, aby se mohla snížit daňová zátěž (a zahájit přitom reformu penzijního systému). Při vyjednávání s Evropskou unií raději bojovat za co nejrychlejší svobodné cestování za prací na Západ nežli za ochranu českých polí před "cizáky". Další vystrašené přešlapování sice nezpůsobí katastrofu, avšak naději na prosperitu nikomu nedodá.
Daniel MČnich
Autor pracuje v CERGE-EI.